Vysvětlení liturgických předmětů
Vysvětlení liturgických předmětů
Všechny liturgické předměty mají několik společných výrazových prvků. Jsou
jimi různé struktury dřeva, listů, vinných stvolů, rotačního pohybu, kontrastu
mezi abstraktním a konkrétním zobrazení, provázanost mezi vnějším světem a
vnitřním, mezi objektem a subjektem, mezi celkem a fragmentem a celkovou
dispozicí daného prostoru presbytáře.
PROCESNÍ KŘÍŽ, který je symbolicky „zabodnut“ do kořenů země. Kořeny
jsou vytvořeny z vinných stvolů, které svou tektonikou a tvarem tvoří stativ pro
procesní kříž.
Tam kde se zabodne Kristova korouhev vzniká posvátný prostor, místo
připravené na liturgickou slavnost. Detaily stojanu (konipas, želva, motýl)
zastupují pozemské stvoření. Pták je tvor, který vše vidí z výšky a pomocí křídel
vzlétne vzhůru jako naše myšlenky k Bohu… Želva je tvor, který se dožívá
vysokého věku-symbol věčnosti, má páteř pevně spojenou s krunýřem, a tak
svůj příbytek nikdy neopouští.
Motýl má tři vývojová stádia. Housenka se mění v kuklu a ta v motýla.
Personifikuje život Krista život, smrt a vzkříšení.
Nad stojanem se vypíná vlastní kříž s pozlaceným korpusem Krista.
Dějiny naší křesťanské kultury jsou neodmyslitelně spjaty s příchodem Cyrila a
Metoděje na Moravu s překladem Písma svatého do jazyka nám srozumitelného.
Pod křížem je umístěna kulička-symbol světla. Kulička je vytvořena jako
zvětšený filigrán podobný tomu z něhož jsou vytvořeny velkomoravské ozdoby,
např. náušnice-viz vykopávky z Velké Moravy. Proto také na kuličce pod
křížem nalezneme řecká slova ZOE-život, FOS – světlo, které jsou i na
velkomoravském pektorálním kříži. Křížek s řeckým nápisem“ I(ESU)S-
CH(RISTO)S-FOS-ZOE-NIKA, v překladu „Ježíš Kristus, světlo, život, vítězí“,
pochází z Uherského Hradiště-Sadů.
PAŠKÁLOVÁ SVÍCE – PAŠKÁL – zastupuje vzkříšeného Krista.
Podstavec – PAŠKÁLOVÝ SVÍCEN, podoben ohnivému sloupu, ohni, který
nespaluje, neničí. Je to obraz ohně Ducha svatého, který zapaluje lidská srdce,
rozněcuje plamen lásky…
Paškál se světí na Bílou sobotu, kterou začíná doba velikonoční a u nás jsou
Velikonoce spojeny s lidovými zvyky, ke kterým neodmyslitelně patří pletení
tatarů. Tatary zde tvoří fragmenty struktury. Vzkříšeného Krista zde připomíná
roj motýlů, který ve dvou třetinách protíná ohnivý sloup.
Vnitřní spojitost mezi paškálovým svícnem a svatostánkem vyjadřuje víru
v Krista, který je v Eucharistii přítomen jako Zmrtvýchvstalý.
OBĚTNÍ STŮL – bílá menza - nepopsaný kámen, oběť čistá, roucho beránkovo,
kultovní kámen je podepřen bronzovou nohou. Tato noha je kmen stromu,
fragment dřeva kříže – kmen, který má kolem sebe trnovou korunu-atribut
Kristova mučení. Tato trnová koruna vrůstá do kmene stromu, země i menzy.
Kmen stromu, dřevo kříže vytvoří živné lůžko a koruna rozkvétá. To, co
původně zranilo, nyní vykvetlo krásnými květy.
AMBON je složený z nohy a pultu. Pult je y bílého kamene a je fragmentem
oltářní menzy. Charakter nohy je obdobný. Kmen dřeva, jímž prochází plamen
ohně, který nespaluje. V průčelí ambonu je symbol ryby-YCHTHIS.
Starokřesťanské vyznání víry – Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel. Řecky dávají
první písmena těchto slov dohromady slovo ryba. Evangelium a Boží slovo nás
vede ke stejnému vyznání.
OLTÁŘNÍ SVÍCNY jsou stejně vysoké jako oltářní menza a jsou rovněž
provedeny v bronzu. Symbolika svícnů –stylizované srdce, kříž, kotva-LÁSKA,
VÍRA, NADĚJE – tři Božské ctnosti.
Lipové lístky na základně svícnů chtějí vyjádřit, že v naší občanské, národní
existenci musí růst a hořet tyto Božské ctnosti tak, jak jsme je přijali na úsvitu
dějin díky svatému Václavu a jeho babičce, svaté Ludmile.
Kéž nás krása umění vede do Boží blízkosti. Každé umělecké dílo promlouvá
k otevřenému srdci a vede k Původci všeho stvoření i krásy.
Akad. soch. Daniel Ignác Trubač
